Rok: 2019

6 měsíců čekání na 4 kola...
By in

6 měsíců čekání na 4 kola...

Máme novinku – včera jsme složili zálohu na naše budoucí auto! Prodejce nás vzápětí ujistil, že nejpozději do půl roku by mělo z kontinentu dorazit. Nejspíš vás teď přátelé napadlo, že jsme si objednali něco zatraceně luxusního, čeho se do roka vyrobí jen pár kousků, nejspíš Ferrari či Bugatti s některými vychytávkami na míru.

Omyl, jedná se o vůz Dacia Dokker s tou nejzákladnější výbavou. A protože už začínáme chápat, jaké životní tempo a dodací termíny na Lanzarote panují, objednali jsme ho v patřičném předstihu. Upřímně řečeno, oněch 5 – 6 měsíců bude tak akorát, než tady vše ukončíme, zabalíme, přiletíme, dorazí kontejner s našimi věcmi a vyřídíme si potvrzení o trvalém pobytu, bez něhož vám auto ve Španělsku neprodají.

Pronájem za všechny prachy
By in

Pronájem za všechny prachy

Nastal čas začít si na Lanzarote hledat vhodný pronájem bytu či domu. Neměl by to být problém, stránky Booking.com, Airbnb i realitních kanceláří nabízejí nespočet apartmánů, prázdninových domů, luxusních vil i bytů. My si potřebujeme najít něco buď v hlavním městě Arrecife, anebo v severní části ostrova. Pokud v Arrecife, pak byt, pokud na severu, pak dům. Zima v Arrecife by mohla být příjemnější, než v domě na vesnici, ale po zbytek roku by nejspíš život v domě s terasou a zahradou přinášel daleko větší potěšení než uzavřený prostor bytu v nějaké úzké uličce. Navíc dojíždění autem na stavbu do Maguezu… Jasně, zatím není vůbec jisté, který měsíc a vlastně ani který rok začneme konečně stavět, ale jednou ten den určitě nastane!

S nadšením se pouštíme do pročesávání internetu. Prvních několik dnů nás neopouští nadšení kolik skvělých možností se před námi otevírá, kolik designových interiérů na nás čeká a kolik ohromujících výhledů na sopky či moře se nabízí! Stačí jen kliknout! Jasně, ceny výrazně převyšují naše možnosti, ale až jim napíšeme, že si chceme danou nemovitost pronajmout na rok či dva, budou se předhánět kdo sleví víc…

…Taková byla naše představa. A realita? Jako přes kopírák dostáváme stále další a další odpovědi, že daná nemovitost je určena pouze ke krátkodobému pronájmu a o dlouhodobý pronájem zájem nemají. Asi 3 pronajímatelé napsali, že jsou ochotni uvažovat o 5%ní slevě, což pro nás ale dům za např. 2100 Eur měsíčně nečiní nijak výrazně dostupnější.  

Jelikož stavební povolení je zatím v nedohlednu a pronájmy na Lanzarote brutálně drahé, to už můžeme rovnou vyrazit na několikaměsíční cestu po Evropě, kde taky zaplatíme kolem 80 Eur za noc…

Je kontejner vodotěsný?
By in

Je kontejner vodotěsný?

Ačkoli jsme prodali dům i s nábytkem, přece jen nám zbylo pár osobních věcí, které budeme muset přepravit do našeho nového bydliště. První, co nás napadlo bylo, že si všechny svršky, černou elektroniku,  pár kulturních statků jako jsou knihy, cédéčka, dévédéčka a pár věcí se kterými nás pojí vzpomínky převezeme sami ve vypůjčeném náklaďáku. Hrozně se nám líbila představa, jak si tu svou „kuličku“, ten svůj skromný majeteček, povezeme napříč Evropou… až do okamžiku, kdy jsme zjistili, kolik stojí trajekt z pevninského Španělska do Arrecife. Vzápětí poté jsme tento nápad vyhodnotili jako mimořádně hloupý.

Zbývá tedy kontejner. Jelikož s tímto druhem přepravy nemáme zatím ani jeden žádnou zkušenost, začaly nás napadat otázky jako:
1) Je kontejner vodotěsný?
2) Může ho při překládání jeřáb upustit z výšky? apod., na které jsme neznali odpovědi.
Naproti tomu odpověď na otázku, zda kontejner může spadnout z lodi do moře, jsme se dozvěděli prakticky ihned, jelikož u nizozemského pobřeží právě havarovala jedna z obřích kontejnerových lodí a do moře z ní spadlo přes 200 kontejnerů…

To nás ujistilo o tom, že jdeme správnou cestou, kontejnerová přeprava je bezpečná a Vráťa začal hledat firmu, které se dostane té cti, že nás bude moct přestěhovat. Zpočátku to vypadalo, že si budeme vybírat z nepřeberného množství logistických firem na trhu, postupně se ale ukázalo, že domácnosti spousta z nich stěhovat odmítá a ty, které to dělají, si účtují ceny, se kterými jsme nepočítali.

Každopádně, aspoň už známe odpovědi na dvě otázky viz výše:
1) VĚTŠINOU ANO
2) ANO
A dokonce jsme se dozvěděli kladnou odpověď i na otázku, která nás vůbec, ale opravdu vůbec nenapadla, a to, zda se kontejner může převrátit vzhůru nohama…

… abyste se nemuseli ptát, až se budete stěhovat vy, přátelé.

Miguel, postrach stavebníků
By in

Miguel, postrach stavebníků

Momentálně jsme trochu na rozpacích, protože náš časový harmonogram se hroutí. Zvažujeme, jak naložit s časem, který nám zbývá do zahájení stavby. Počítali jsme s tím, že začneme hrabat základy někdy během léta. Už jsme začali „stříhat metr“ přinesený z IKEA. Jenže…

Před dvěma týdny nás Alejandro – náš architekt – slavnostně informoval, že dokončil základní verzi projektu domu, tzv. proyecto básico a podal na radnici žádost o vydání stavebního povolení. Tudíž jsme to s Vráťou mohutně oslavili. Vzápětí se ale ukázalo, že to bylo předčasné, protože na dotaz kdy tedy podle jeho názoru budeme moct začít se stavbou, přišla studená sprcha v podobě odpovědi: „možná už v listopadu či prosinci“, pokud „všechno poběží jako na drátkách.“ Na moji námitku, že zákon jasně stanoví nejzazší lhůtu pro vydání stavebního povolení 3 měsíce a tedy nevidíme důvod, proč bychom měli tak dlouho čekat, si v dalším mailu spíš jen jakoby pro sebe povzdechl „Ach vy Evropani z kontinentu jste tak netrpěliví, tady to trvá déle, mnohem déle…“ To nás trochu vyděsilo a dále jsme naléhali, co jako bychom mohli dělat, abychom proces urychlili. Přišlo už jen jednoslovné „čekat“.

Takže jsme pochopili, že náš projekt bude teď zřejmě libovolně dlouhou dobu ležet v kanceláři stavebního odboru provincie Haría, než jeho šéf Miguel milostivě usoudí, že nastal čas ho prostudovat. Pak bude přepečlivě kontrolovat každý centimetr projektu, zda vyhovuje veškerým pravidlům místní stavební směrnice a musíme jenom doufat, že nenajde nějaký zádrhel, který by mu umožnil projekt vrátit k přepracování a odložení celé procedury schvalování… Už předem se připravujeme na různé katastrofické scénáře, protože při našem předloňském maratonu po architektonických kancelářích v Arrecife jsme opakovaně slyšeli z úst mnoha architektů, že šéf stavebního úřadu provincie Haría Miguel, je široko daleko vyhlášeným postrachem stavebníků. Nejenže je autorem současné urbanistické směrnice, ale tuto směrnici aplikuje a vykládá pokaždé jinak, s hlavním důrazem na to, aby stavebníkovi co nejvíce zkomplikoval urbanistické řešení. A jako by to nestačilo, ještě k tomu je prezidentem Kolegia architektů na Lanzarote, takže s ním žádný architekt nepůjde do sporu. Dobré, co?

 
Jak vyprojektovat dům v kraji Césara Manrique...?
By in

Jak vyprojektovat dům v kraji Césara Manrique...?

… velice obtížně.

Když jsme před třemi lety poprvé spatřili kouzelné bílé vesnice a městečka na Lanzarote zasazená do černé sopečné krajiny, okamžitě jsme propadli jejich půvabu. Jednotný styl, bílé fasády, podobné proporce a úpravné minimalistické zahrádky dohromady tvořily neobyčejně estetický a harmonický celek.

Přečetli jsme si, že pravidla urbanistického rozvoje a designu domů stanovil před lety všestranný místní umělec César Manrique, který chtěl takto zabránit živelnému stavebnímu boomu v důsledku rozvoje turistického průmyslu, jako se to stalo na jiných Kanárských ostrovech. Proto na Lanzarote nestojí – s jedinou výjimkou hotelu Arrecife Gran Hotel & Spa – žádné výškové hotely a domy musí splňovat přísná kritéria: bílá fasáda s modrými, zelenými či hnědými rámy oken a dveří. Na venkově navíc smí mít dům maximálně dvě nadzemní podlaží, údajně proto, aby nepřevyšoval vzrostlou palmu královskou…

„To je nádhera“, říkali jsme si tehdy, „vida, že to jde, když se chce“. Ne jako v Čechách, kde si většinou každý postaví co chce bez ohledu okolí a ráz celé čtvrti. 
Tak jsme to viděli tehdy…

Dnes, kdy si chceme postavit na Lanzarote vlastní dům, nám osoba Césara Manrique a pravidla, která stanovil, už zdaleka tak sympatické nejsou. Po detailním prostudování urbanistických norem, směrnice platné pro okres kde leží Maguez a konzultacích s několika architekty, začínáme zjišťovat, že naše představa o domě, který jsme si vysnili, je prakticky neuskutečnitelná. A nejen to, ale že bude hyper-super-extra obtížné dospět k nějakému pro nás aspoň trochu akceptovatelnému řešení.  Místní pravidla totiž stanoví:
– maximální délku, šířku a výšku domu,
– maximální počet m2 pro druhé podlaží
– přesnou a fixní (!) vzdálenost domu od silnice i od sousedního plotu
– maximální možnou výšku domu nad či pod úrovní vozovky 
– minimální povolené rozměry kuchyně – to mě fakt naštvalo!
– přesnou vzdálenost od silnice, kde lze zvýšit podlahu domu v terénu a o kolik centimetrů maximálně
– přesnou výšku neprůhledné a průhledné části plotu
– kolik třímetrových rostlin se musí vysadit na 100 m2 zastavěné plochy
– kolik centimetrů vysoké smí být opěrné zídky ve svahu
– dům musí mít komoru, ve které ale nesmí být přívod vody (!)
– spousta dalších podmínek a přesných rozměrů…

Bucket list
By in

Bucket list

Plán vystěhovat se ze země, kde člověk strávil většinu svého dosavadního života, s sebou přináší občasná zvláštní rozpoložení mysli. Zničehonic vás třeba najednou napadne, že byste se měli ještě zajet podívat tam či onam, vyfotit si to či ono místo, skálu či strom, anebo že byste třeba měli iniciovat sraz spolužáků, protože může být poslední, kterého se zúčastníte apod.

Pro představu několik položek z našeho rodícího se seznamu, co ještě chceme stihnout, než kontejner s našimi věcmi zamíří do Arrecife:

  1. vyfotit si Tančící dům a poobědvat v restauraci nahoře
  2. jít na procházku do pražské Stromovky až pokvetou azalky a rododendrony
  3. nechat si ve fotoateliéru udělat skupinovou fotografii s dětmi
  4. obejít keltské oppidum ve Stradonicích
  5. jít na houby (vyrostou do června nějaké?)
  6. projet na motorce Šumavu a Krkonoše
  7. navštívit Zbrašín (česká obdoba Maguezu, tedy naprostá díra)…

Hurá, prodali jsme dům!
By in

Hurá, prodali jsme dům!

Po téměř roce neúspěšné snahy prodat náš dům prostřednictvím renomované realitní kanceláře, kdy se za celou dobu přišlo podívat jen několik na první pohled jasných čumilů, zazvonil jednoho dne u našich dveří chlapík z jiné realitky a hned ve dveřích nám řekl, že prezentace našeho domu na internetu je zoufale amatérská a když mu ten kšeft dáme, garantuje nám poměrně rychlý prodej. Tak jsme souhlasili.

Dva měsíce se nedělo nic. Vráťa mezitím prodal firmu a začalo jít do tuhého. A pak přišli v intervalu několika dnů postupně 3 vážní zájemci. Ten třetí nediskutoval ani o ceně, ani o termínu zaplacení, ani o datu, kdy se musíme vystěhovat. Měl jedinou podmínku – že v domě zůstane všechno tak jak je, včetně nábytku, obrázků i nádobí. Čímž nám odpadla další starost – kam s těmito věcmi. Ten chlapík pro nás byl výhra v loterii!

Smlouvu o prodeji domu jsme podepsali o dva dny později a další den odletěli na svou poslední velkou dovolenou.

 

Marshallův plán
By in

Marshallův plán

Jakmile jsme se rozhodli, že do toho projektu skutečně jdeme, sestavili jsme si harmonogram, který jsme nazvali Marshallův plán:

2017 koupě pozemku, 
2018 prodej firmy, domu, aut, motorek… prostě všeho,
2019 přestěhování na Lanzarote a příprava projektu domu,
2020 stavba domu, 
2021 – 3000 šťastný život na Lanzarote.

Největším problémem od začátku bylo, jak všechno správně načasovat a hlavně – jak prodat všechno víceméně najednou? A nejhorší na tom všem je, že některé věci prostě neovlivníte. Zatím se nám sice celkem daří odškrtávat jednotlivé body, ale do cíle je ještě daleko a hlavní bod programu teprve před námi.

Každopádně, děláme všechno proto, abychom si letos v létě mohli zakoupit jednosměrnou letenku z Prahy do Arrecife. 

Koupě pozemku, aneb disciplína pro trpělivé
By in

Koupě pozemku, aneb disciplína pro trpělivé

Celý proces koupě parcely trval víc než rok. První malou komplikací byla
skutečnost, že jsme cizinci. Museli jsme si zažádat o vystavení provizorního 
španělského identifikačního čísla, tzv. N.I.E., provizorního proto, že ve Španělsku
zatím (-: nemáme trvalé bydliště, a založit účet u místní banky.

Zpočátku nás nenapadlo, že to bude taková výzva. Až po dvou měsících neustálého
dokládání dalších a dalších dokladů a potvrzení jsem pochopila, jak naivní až
směšná byla má první návštěva banky v Arrecife, kam jsem hrdě vstoupila s
požadavkem, že si chci otevřít účet a mám na to půl hodiny, protože v poledne
téhož dne odlétáme zpátky do Prahy. Úřednice mě zpražila pohledem a břitce odvětila, že za půl hodiny mi tedy účet v žádném případě nezaloží, a to ani v případě, že
s sebou mám všech tisíc a jedna dokumentů, které jsou k tomu zapotřebí. Což jsem,
samozřejmě, neměla…

Další – pro nás Čechy překvapivou – skutečností bylo, že zápis ve španělském
registru nemovitostí není povinný. Z čehož vyplynula další potíž – většina
lidí, se kterými jsme jednali, nechápala, proč vlastně na zápisu do registru
tolik trváme, když se jedná o dobrovolnou záležitost, která představuje další
administrativní úkon a s ním spojené mnohaměsíční čekání, až se příslušný
úředník rozhoupe a uráčí zápis provést.

Kanárská povaha
By in

Kanárská povaha

Třetí a zásadní komplikací při jednání s většinou místních byla, je a zřejmě i v budoucnu bude jejich plážová povaha. Vzhledem k tomu, že v podstatě veškerá jednání zatím probíhala přes email či WhatsApp, vypadá typická komunikace asi takto:

MY:  napíšeme dotaz
ONI: nic
MY:  za týden napíšeme dotaz, zda dostali náš email
ONI: nic
MY:  za další 3 dny urgujeme, co se děje???, proč nereagují??? (vždycky se děsíme, že přinejmenším vybuchla sopka, vymřela jim polovina rodiny, uragán strhl elektrické vedení na celém ostrově, ostrov zmizel pod tsunami apod.)
ONI: přijde bohorovná odpověď ve stylu: „Hola Jitka, jak se máš, doufáme, že stejně súper jako my. Tady je všechno perfecto, trávíme dny na playa, užíváme sol y mar, škoda, že jste tu nebyli na carnaval, taky jsme slavili grande fiesta, ohňostroj byl fantástico…  jo, jasně, email jsme dostali.“
MY:  „No a?“ 
ONI: „Záležitost řešíme.“
MY: čekáme další týden či dva než se odhodláme k další urgenci
ONI: za několik dalších dnů přijde odpověď, že záležitost se řeší a až se vyřeší, dají vědět. A měsíc pryč, aniž se cokoli posunulo dopředu. 
MY:  po dalších 2 týdnech píšeme další dotaz … a zbytek už znáte.