V cyklistickém obchodě na hlavní třídě už jsme byli koupit různé drobnosti třikrát. Ale teprve dnes, kdy jsme se s Vr. vypravili vybrat pro mě nové sedlo za to zničené při pádu, mě vzali oba prodavači plně na vědomí. Když spatřili mých 5 stehů v obličeji, uznale pokývali hlavami, při pohledu na mou sešitou dlaň pochvalně zamručeli a když jsem jim ještě navíc předvedla barevnou paletu na nohou, s obdivem v hlase poznamenali „to teda byl opravdu kvalitní pád, který se počítá!“ Na oplátku mi ukázali zase oni své jizvy a deformace různých částí těla. Vr. jen mlčky stál opodál, protože se neměl čím pochlubit. A vsadím se, že mu bylo dokonce trochu líto, že nemá na těle stopy po zranění takového kalibru, kterým by je trumfl.
Ještě téhož odpoledne jsme si vyrazili znovu na kolech, abych nové sedlo vyzkoušela, tentokrát ale jen kolem moře. Na útesy už mě nikdo na kole nedostane.
