Dnes jsme nechali vyčistit, uklidit a uválcovat parcelu. Předcházely tomu 2 dny přípravných prací, realizovaných firmou VráJi. Spočívaly v sesbírání největšího čurbesu, zejména pozůstatků letitých nesčetných mejdanů, které se zřejmě na parcele konaly, a pak uvolnění rostlin zvaných verode či tabaiba ze sevření suchých keřů. Ptáte se, proč jsme se na to nevykašlali a nenechali strhnout celý povrch parcely? Protože parcela je opravdu velká a jak tak pozorujeme okolní přírodu, tabaiby jsou asi to jediné, čím se dá její horní část „zalesnit“. Navíc jsou hezké a jedná se o endemický druh rostliny, který nikde jinde než na Kanárských ostrovech neroste. Tak proč ne?
Ještě bych ráda upozornila, že firma VráJi není žádná druhořadá chudinka. Všimněte si, přátelé, že v rámci firemní kultury mají pracovníci stanoven pro zahradní práce velmi slušivý dress code, jehož součástí jsou deset let staré bílé pánské košile Marks&Spencer. 
A ještě něco: včera jsme dostali přes WhatsApp (což je tady v podstatě výhradní způsob komunikace, neboť ho mají všichni) zprávu od zástupce starosty, že Miguel by nejpozději do 15. listopadu měl odevzdat své připomínky k našemu projektu. Po týdnu začínající depky jsme popustili uzdu mírnému optimismu a vyrazili do toho kubánského cirkusu, který už beztak pozítří balí a odjíždí. A hádejte, kdo si taky právě ten večer zakoupil vstupenky pro celou rodinu?!? No, neuhodnete: náš starosta! Poznal nás, a nejen to – přišel nás pozdravit! Tak jsme mu třikrát poděkovali, že v naší věci něco dělá. A Vr. se svou bujnou fantazií ještě ten večer dostal nápad, že ho pozveme na slavnostní výkop základů našeho domu za přítomnosti zástupců místního tisku a televize.