1) Do Haría jsme nejeli, neb se nám mezitím na jednom setkání s občany podařilo promluvit pár slov se starostou. Přislíbil nám pomoc. Neděláme si velké iluze, že pro nás skutečně něco udělá, ale co kdyby…
2) Mluvili jsme se dvěma právníky. Oba nám řekli něco, co jsme do té doby nevěděli, a to že Miguel z Haría je „velmi, ale opravdu velmi zvláštní člověk.“ Dále navrhli, že máme možnost zažádat na radnici o vydání tzv. Certificado de silencio administrativo positivo, což je právní nástroj určený pro případy, kdy daný úřad nereaguje v zákonem stanovené lhůtě na žádost či jiný podnět od občana. Jednoduše řečeno: pokud úřad ve stanovené době nezareaguje, lze se domnívat že s danou žádostí bez připomínek souhlasí a tedy se jí vyhoví. Jediné, na čem se neshodli bylo, zda se dá aplikovat v případě žádosti o stavební povolení. Další, čím nás trochu překvapili, bylo mávnutí rukou vyjadřující naprosté marnění času jako odpověď na otázku, zda by pomohlo, kdybychom náš případ medializovali v místních novinách, rádiu či jinde. Tady se naopak shodli, že prodlení v řádu měsíců až roků tady pro nikoho není nosné, natož skandální téma a tedy nikoho nezajímá. Ostatně, všichni s tímto fenoménem mají osobní zkušenosti.
3) Náš architekt v reakci na naši žádost, aby znovu zaurgoval Miguela odepsal, že to dělat nebude, vzdává se plné moci a ať si nadále řešíme věci sami.
A naše úspěchy?
– kontejner na bioodpad zatím nepřistavili;
– chlapík na zídku nám včera těsně před půlnocí napsal, že by ji teda udělal za 8 400 Eur!;
– formulář S1 bude mít do naší schránky těžkou cestu, protože úřednice v Praze napsala na obálku jen půl adresy…
.