Před dvěma týdny jsme přistáli na letišti Césara Manrique v Arrecife a v rovnici našeho budoucího života bylo mnoho neznámých. Teď po 14 dnech, které jsme strávili z valné části úprkem po různých institucích, musíme s radostí konstatovat, že ten úplný začátek byl (asi i dílem šťastných náhod) snazší, než jsme předpokládali.
* Už máme bydlení. Já vím, že možná máte jiný vkus co se týče nábytku, my taky. Vr. má ohromnou radost z toho garážového stání a já zase z velké kuchyně, která – až dorazí kontejner – bude i dobře vybavená. 
Naše lednice přetéká dobrotami a už se nemůžeme dočkat, až si po skoro 3 měsících zase začneme vařit vlastní jídlo. Jedinou malou vadou na kráse je, že tu lednici zatím nějak nedokážeme zkrotit, aby dělala to co chceme my; zatím si chladí, rozsvěcuje kontrolky, volá nás alarmem a občas se vypíná jak chce ona, nejspíš je nějak velice hi-tech. Manuál jsme v žádném šuplíku nenašli a náš domácí těmto věcem nerozumí, je to právník…
Už tušíme, že stejný příběh zažijeme nejspíš i s pračkou, a proto saháme raději stále hlouběji do polic se šatstvem a první praní odkládáme.
* Máme zavedený internet a já už mám kromě českého i španělské telefonní číslo.
* Ale hlavně: už jsme tři, neboť v pátek jsme si přivezli novou Dacii. S tím pojištěním jsme se chvíli trápili, protože pojištění vozidel je tady zhruba o
100 % dražší než v Česku a navíc se ukázalo, že přes pečlivé plánování jaké všechny doklady a potvrzení vzít s sebou, jsme přece jen na jedno zapomněli, a to na potvrzení pojišťovny o bezeškodním průběhu. 
Nakonec měl ale příběh šťastný konec, protože se nám podařilo najít jedinou pojišťovnu, která netrvá na doložení výše uvedeného a i bez potvrzení nám dala maximální bonus.
* A přátelé, nechci předbíhat, ale už brzy budeme čtyři… Vr. si totiž onehdá tu motorku během 15 minut koupil. Nedalo se proti tomu nic dělat, protože mu nabídli poslední kus z limitované edice (červené) Kawasaki Z900.
Jinak jsme ale výrazně pohnuli s věcmi a podařilo se nám
Dnes – 3.září 2019 – se stěhujeme na novou adresu: Avenida Fred Olsen 12, Arrecife. Budovu všichni místní znají pod názvem Siglo XXI (21. století) a jedná se v podstatě o nejlepší adresu v Arrecife, a tím pádem i na celém Lanzarote. Náš pronájem není levný, ale na to, že máme k dispozici čtyřpokojový byt o výměře 170 m2 s výhledem na moře, 2 koupelnami z nichž jedna má mimo vany i sprchový kout (mimo turistické resorty veliká vzácnost!), parketové podlahy (naprostou většinu podlah tady tvoří studená dlažba), velkou moderní kuchyň (další vzácnost), čisté a suché garážové stání a se zřetelem k absolutnímu nedostatku dlouhodobých pronájmů na Lanzarote, to vlastně zase až tak přemrštěná cena není. Vlastně je to spíš terno.
Situace zde totiž vypadá tak, že pronájmy ne, že jsou drahé, ony prostě nejsou vůbec! A kdo má nemovitost k pronájmu, chce ji pronajímat jako turistické ubytování v režimu tzv. vivienda vacacional (zkratka Vv), které vynáší víc. O dlouhodobý pronájem většina místních nemá nejmenší zájem. Garáž, kterou jsme k bytu získali je další výhrou, protože zrezivělá auta s oloupaným lakem, která lemují ulice, jsou jasnou ukázkou toho, co agresívní přímořské klima dokáže. A Vr. děsila představa, že stejně by za poměrně krátkou dobu dopadl i náš nový přírůstek do rodiny Dokker.