Všichni, s nimiž jsme až dosud měli co do činění a potřebovali naši adresu, aby nám zaslali smlouvu či nějaké vyrozumění, po našem sdělení ulice a čísla popisného reagovali: „A dál?“ A my: „Co dál? To je všechno.“ Jenže se ukázalo, že to není všechno, oni chtěli ještě číslo vchodových dveří, poschodí a zda je byt vlevo či vpravo. My kroutili hlavou nad tak nesmyslnou otázkou a vysvětlovali, že jak kdy: z výtahu vlevo a ze schodiště vpravo. Načež kroutili hlavou zase oni jaké jsme to trubky a oponovali, že je to u každého bytu jednoznačně určené. Až při dohadování s přepravní firmou se Vr. už kapku rozčílil a povídá, že čerta starýho záleží na tom, jestli vlevo či vpravo, nade dveřmi je prostě písmeno „I“. A stěhováci se zaradovali:„Takže vlevo, protože „I“ znamená „izquierda“. A bylo jednou provždy jasno. (Musím přiznat, že nám předtím trochu vrtalo hlavou, proč je na každém patře vždycky jeden byt D a druhý I a že to nejde moc podle abecedy…)
A tím pádem jsme taky pochopili, jak je možné, že listonošky dokážou doručit poštu do jednotlivých schránek domů ačkoli nikde nejsou žádná jména, jen např. A1I, A1D, A2I, A2D… A mimochodem, to, že nikdo cizí (možná ani ta listonoška) neví, kdo konkrétně v bytě bydlí, se nám docela líbí a nejspíš je to navíc v souladu se směrnicí GDPR :-).
No nic, je pátek večer, celá naše domácnost už se definitivně přestěhovala na pobřežní promenádu v Arrecife a některá křesílka, 
knížky a misky jsou z toho pěkně vykulené, protože moře ještě nikdy neviděly a myslely si, že výhled do zahrádky v Chýni je to nejkrásnější, co je na světě mohlo potkat.
Ze všech věcí, které jsme rozbalili (ale většina zůstane tak jak je a budou rozbaleny až v našem novém domě jednou ve vzdálené budoucnosti…), je poškozená jen jedna bedna, kde záhadně chybí 3 šálky a šest talířků. Všechno ostatní dorazilo netknuté, což se vzhledem k dlouhé pouti kontejneru jeví skoro jako zázrak. Ale možná to zase až takový zázrak není – při našich několika cestách do přístavu jsme se zájmem a zblízka mohli sledovat práci nejrůznějších mechanismů, strojů a trucků při manipulaci a překládce kontejnerů a byli jsme fascinovaní tím, jak jsou vymakané a že s kontejnery zacházejí doslova „jako v bavlnce“.