Z Prahy přes Hamburg, Las Palmas (Gran Canaria) a Rosario (Fuerteventura) připlul ve středu večer do Arrecife. Během dlouhé a spletité cesty náš kontejner celkem 3x překládali – jednou z náklaďáku a 2x z lodi na loď. Máme hroznou radost, že už konečně budeme mít zase své vlastní matrace, kola, muziku, počítače, nádobí atd., ale vzhledem k anabázi, jakou absolvoval, se trochu obáváme, co uvidíme až ho otevřou… což bude zítra.
Dnes je mimořádně významný den i z jiného důvodu – jedeme do Haría poprvé navštívit Miguela, kterému s Vr. soukromě přezdíváme Napoleon Bonaparte Všemocný. Přezdívka se pojí k jeho malému vzrůstu, ale o to větším pravomocem a údajné svévoli při rozhodování. Vyzbrojeni radami Alejandra (našeho architekta), abychom mu mírně podkuřovali a v žádném případě se nezmiňovali o tom, že na vydání stavebního povolení měl ze zákona 3 měsíce, jak to tedy přijde, že jsme ho do dneška nedostali, mlčky vyrážíme na klíčovou misi. Nálada ve voze je pochmurná. Pod nohama mi v dárkové tašce cinká 10 lahví Plzeňského Prazdroje, které nám Alejandro schválil jako přijatelný dárek, jež nebude brán jako korupce a prolomí ledy. Vr. má cestou několik poměrně vtipných nápadů, jak Miguelovi jednak zalichotit a jednak decentně naznačit, že nejsme žádní no-name a máme tady na Lanzarote dlouhé prsty, ale zapomíná 
na mou dosud neohrabanou španělštinu, kterou nedovedu přesně vyjádřit jemné nuance balancující na ostří nože, takže bychom riskovali těžkou blamáž. Nálada ve voze houstne a Vr. ji nakonec odlehčí žertovným návrhem, že nejlepší bude Miguelovi hned při příchodu sdělit, že dobře víme, za jakého hajzla je v širokém okolí považován, ale že tomu vůbec nevěříme a jsme naopak přesvědčeni o jeho dobrých úmyslech a vstřícnosti vůči stavebníkům. A že nejlépe to dokáže co nejrychlejším vydáním stavebního povolení na náš dům (-:.