Máme za sebou několik dnů hektického, a ke konci už dost stresujícího hledání bydlení. Nakonec jsme byli úspěšní, ale moc nechybělo a skončili jsme v nějaké vesnici v typickém rustikálním domku, ze kterých Vr. naskakuje husí kůže. A – jak jsme záhy pochopili – o jiné domy k pronájmu než rustikální ve vesnicích člověk nezavadí. O levnější z jediných dvou vhodných pronájmů v Arrecife jsme sice hned v úterý díky naprosté neznalosti trhu s nemovitostmi přišli, ale učíme se rychle a u druhého už jsme nezaváhali. 
Ten první nám utekl kvůli naivní představě, že když chvíli počkáme, abychom nevypadali příliš dychtivě, podaří se nám usmlouvat 100 € dolů. Že se situace vyvine úplně jinak a byt bude během hodiny pryč, to nás ani ve snu nenapadlo. A že v celém Arrecife jsou momentálně opravdu jen dva “slušně vypadající“ pronájmy už vůbec ne!!!
Zarezervovali jsme si tedy OKAMŽITĚ ten dražší v přesvědčení, že když obejdeme ostatní realitky ve městě, určitě najdeme něco levnějšího a možná i lepšího. A hádejte s jakým výsledkem: no, nebudu 
vás napínat, ŽÁDNÝ ani vzdáleně podobný už jsme nenašli. A mezitím – protože jsme samozřejmě rezervaci provedli jen ústně a nesložili žádnou zálohu – vidělo ten byt několik dalších zájemců, kteří ho taky chtěli, a realitní agentka nám řekla, že majitel si sám vybere toho, který získá smlouvu na roční pronájem. Takže se rozpoutala lítá bitva, ve které jsme nakonec ostatní knockautovali nabídkou, že zaplatíme nájem za celý rok dopředu.
Při podpisu smlouvy pak majitel bytu prohlásil, že po nás zaplatit celý rok předem nepožaduje, protože je to moc peněz, a postačí, když uhradíme 6 měsíců. Tak strašně slušní a féroví zdejší lidi jsou.
Ve stínu výše popsaných událostí úplně zaniklo, že jsme ve středu měli operační den, kdy jsem Vr. odstranila stehy na nose. Byly to mé první vytažené stehy v životě a akce dopadla skvěle.